mariánský příkop

V neděli se ponořila robotická ponorka Nereus do hloubky 10 902 metrů, aby prozkoumala Mariánský příkop v západním Tichém oceánu. Ponorka sestoupila až do nejhlubší rozsedliny příkopu, známé jako Challenger Deep, a strávila tam více než 10 hodin, aby sledovala místo, které je od mořské hladiny vzdálenější než vrcholek Mount Everestu. Pro tuto expedici musel výzkumný tým nechat postavit novou, dálkově ovládanou ponorku, která je schopna ponořit se do této hlouky, přitom přenášet obraz a sbírat vzorky. Nedělní robinzonáda představuje v současnosti nejhlubší ponor na světě. Žádná podobná zařízení, která by něco takového dokázala, nejsou momentálně v provozu. Současně jde o první zařízení, které zkoumá Mariánský příkop od roku 1998. Zatím výzkumníci uvolnili pro veřejnost pouze jeden obrázek, který ukazuje robotickou paži ponorky nabírající usazeniny. robotická ponorka Nereus pod vodou„Hybridní" ponorku mohou výzkumníci dálkově ovládat z paluby lodi pomocí lehkého kabelu, nebo může být přepnuta do autonomního režimu, v němž se může svobodně pohybovat v oceánu. reklama Ponorka bez motoru zkoumá mořské proudy Atlantiku - čtěte ZDE Rybí roboti budou v moři mapovat znečištění - čtěte ZDE Tradiční podmořské robotické systémy používají pro své napájení měděný kabel zesílený ocelí a optická vlákna umožňující přenos informací mezi lodí a ponorkou. Pokud by byl takový kabel použit k dosažení Mariánského příkopu, přetrhl by se vlastní vahou dříve, než by bylo dosaženo patřičné hloubky. Proto je odlehčený kabel ponorky složen z tenounkých skleněných vláken s velmi tenkou ochrannou vrstvou z plastu. Nereus nese přes 40 km tohoto tenkého kabelu, který se pomalu odvíjí. Na dně oceánu musí Nereus odolávat tlaku tisíckrát silnějšímu než na zemském povrchu, tlaku, který je blízký situaci na planetě Venuši. Pouze dvě další zařízení dosud dosáhla dna v oblasti Challenger Deep. První byl americký batyskaf Trieste, s nímž na dno sestoupili Jacques Piccard a Don Walsh v roce 1960 a druhým japonský robot Kaiko, které provedl tři sestupy do příkopu bez člověka mezi roky 1995 až 1998. Trieste ukončil provoz v roce 1966 a Kaiko se v moři ztratil v roce 2003.